Neděle 4.11.2007, něco po půl deváté. Vzduchem lítají míče, pár tenisek a izolepa. Samý křik, dětský smích. Vtom Bošek zavelí ticho a jakoby se zastavil svět. Všichni pozorně čekají na to, až vyřkne svá slova. Rozkazy zní jasně: " Odehraje se tu středisková bitva ve vybíjené. Oddíly si vytvoří družstva o pěti hráčích a jednom kapitánovi. Není tu žádný James Bond, tudíž tady nikdo nemá povolení zabíjet!" Vyslechneme si ještě pár pravidel a klání může začít.

Bitva je započata. Na jednom bitevním poli válčí sedmička se šestkou, na druhém zas jedenáctka s dvanáctkou. Postupně se všechny oddíly prostřídají a okusí zdatnosti soupeře. Na vše dohlížejí jimarští rozhodčí. Poslední rána, kapitán padá k zemi, bitva je u konce.

A je tu nástup. Zúčtování všech přítomných. Danek se ujímá slova a pozvolna přechází k vyhlášení výsledků. Současně příchází i Bergoš, Jeremi a Lubas s tajemnými krabicemi v ruce. Jako první byla vyhlášena čtvrtá místa, a tak vyřešili záhadu s krabicemi. Skrývaly se v nich vynikající dorty, po kterých se jen zaprášilo. Pomalu se blížilo poledne, a tak se děti(ještě s ulepenýma packama) začaly pomalu, ale jistě oblékat. Po boji nezbyly žádné stopy, jen jeden pár zapomenutých tenisek...